Občas je prima vypravit se hledat inspiraci a „vyladit“ si oko do zahraničí. Z pohledu organizátora i účastníka výstav – vždy je co učit se a vždy je prostor pro nové nápady. A tak jsme vyrazili v polovině května 2023 k našim severním sousedům do polské Poznaně na polskou Národní výstavu holštýnského skotu, která se konala při polské 30. Národní výstavě hospodářských zvířat.

K poznaňskému výstavišti jsme dorazili v pátek okolo půl deváté ráno. Když už jsme vážili několikahodinovou cestu z ČR, chtěli jsme na místě být už od samého začátku – od 9 hodin začínala přehlídka jalovic. Překvapilo nás, že do areálu jsme tedy byli vpuštěni až v 9.00 a ani o minutu dříve. A upřímně musím říci, že jsem se ještě před devátou raději koukala do programu, jestli tam vážně jsme ve správný den a čas, protože v okolí výstaviště a poblíž vstupů byl až zvláštní klid. Konečně jsme zahlédli poměrně nevýraznou ceduli o konání šampionátu – nebylo pochyb, jsme tu správně.

Poznanské výstaviště má za sebou již stoletou historii a na některých budovách je to vidět, přímo z nich dýchá duch meziválečné architektury a mají svůj půvab. Ačkoliv bylo výstaviště v minulých letech opravováno a modernizováno a většina výstavních hal je veskrze moderních co do prostoru a použitých technologií, Národní šampionát holštýnského skotu pod Polskými vlajkami se konal v jedné z těch nejstarších. Šlo o dlouhou úzkou halu s jednostranným osvětlením a množstvím sloupoví. Do tohoto podlouhlého prostoru Poláci dokázali vestavět úvaziště, dojení, předvadiště a dvě tribuny a vešlo se i několik málo stánků převážně plemenářských firem. Prostor to byl nevelký a umím si představit, že z hlediska organizace to byl úkol nesnadný, ale vše se tam nakonec pěkně vešlo a jediné, co v této hale nebylo možno dobře řešit, byly světelné podmínky, které opravdu výrazně ztěžovaly práci fotografů.

Od ranních hodin se v předvadišti střídaly postupně jalovice – ohromné množství černostrakatých jalovic, dále červenostrakaté jalovice, všechny v početných skupinách a kohortách po dvou měsících věku. Celkem se jich tu představilo 67. Před polednem se dostaly na řadu první prvotelky a starší krávy. Celkem zde bylo k vidění 72 krav od téměř třiceti chovatelů, vždy odděleně černo a červenostrakaté. S těmi ladili pěkně i vodiči – vodiči černostrakatých krav měli na kravách černé ohlávky, na sobě černé pásky a boty. Naopak vodiči červenostrakatých krav měli hnědé ohlávky a na sobě hnědé pásky a boty. Jaký půvabný detail!

Z kvality jalovic i krav bylo patrné, že v polské třímilionové populaci holštýnek opravdu je z čeho vybírat. V kruhu se střídala zvířata evidentně mimořádných kvalit, široké a ostré krávy, velmi kapacitní a navíc opravdu perfektně připravené psychicky. Úroveň vodičů a připravenosti krav co do fittingu i „vyvoděnosti“ byla jednoduše skvělá. Klobouk dolů! Absolutně profesionální předvaděčskou práci předváděli mladí chlapci a děvčata, stejně jako vousatí pánové středního a vyššího věku. Byla to opravdu vkusná a perfektně připravená podívaná. Krávy, které jsme na výstavě měli možnost vidět, byly dcerami nejen světově známých plemeníků, ale i těch domácího původu.

Zajímavost pro nás, pozorovatele z Čech, byla organizace šampionátu. V každé skupině, jalovic i krav, byla vždy zvolena šampionka a rezervní šampionka své kohorty. Celkem byste tedy na kompletní listině výsledů našli 13 šampionek a stejný počet rezervních šampionek.  Jednotlivé šampionky se pak utekaly společně o titul superšampionky jalovic, resp. krav. Mezi jednotlivými kategoriemi holštýnek v předvadišti také dostávaly prostor malé skupinky jiných dojných plemen – mléčný simmentál, polská červinka nebo plemeno jersey. I tyto malé skupinky byly určitým způsobem vyhodnoceny a rozhodnutí bylo řádně okomentováno německým judgem holštýnského šampionátu. Co víc, o absolutní šampionku výstavy společně soutěžily poté zástupkyně všech zmíněných dojných plemen společně s holštýnkou. I s tím si musel mladý judge Torben Melbaum poradit a zvládl to stejně profesionálně a poctivě, jako celý zbytek šampionátu.

Národní výstava holštýnského skotu v Polsku v květnu 2023 přinesla následující výsledky:

Celkově na nás polský národní šampionát udělal opravdu dobrý dojem. V Polsku je asi desetinásobek dojného skotu oproti ČR a tak je z čeho vybírat a najdou se zde v nemalém počtu i zvířata na velice vysoké úrovni. Úměrně tomu pracuje v tomto sektoru násobně více obyvatel, to bylo vidět i na počtu osob, které se pohybovaly okolo výstavy a vůbec okolo krav na úvazišti. Polská federace chovatelů skotu a producentů mléka je také jedním z velice významných zaměstnavatelů, a tak se taková akce neobešla bez značné pozornosti politiků. Denně jich výstavištěm prošla a prezentovala se celá řada. 30. Národní výstava hospodářských zvířat samozřejmě nebyla jen o holštýnkách – v přilehlých pavilonech bylo velké množství zvířat nejrůznějších druhů, včetně např. expozice činčil. Na mnohých expozicích bylo, dle mého názoru, vidět konzervativně konvenční pohled na hospodaření – většina hrabavé drůbeže, králíků a činčil byla i zde, na výstavě, ustájena bezstelivově v klecích. Všude se to hemžilo návštěvníky, v odpoledních hodinách bylo výstaviště už opravdu nacpané návštěvníky. Mezi vystavovanými plemeny všech druhů zvířat byla vidět opravdu vysoká dominance plemen polských – „polská“, „staropolska“, „velkopolska“, „malopolska“… evidentně místní plemena zvířat jsou v Polsku atraktivní.

Určitě lze pro příští roky návštěvu polské národní výstavy doporučit – jako inspiraci a zdroj nových nápadů. Kompletní fotogalerii naleznete zde.

Magdalena Zajíčková