Letos v létě jsme byli osloveni chovatelkou z Rakouska, která měla zájem zakoupit jednu jerseyku do svého nevelkého stáda. Této poptávce jsme rádi vyhověli a při dalším domlouvání podrobností jsme pak už určitě věděli, že vybranou jalovici chceme přepravit osobně a několik dnů se v cílové lokalitě zdržet, abychom měli možnost seznámit se s místní situací, s místním způsobem chovu krav, zpeněžování mléka a poznat život této hospodařící rodiny více.
Začátkem září přišel na řadu vlastní přesun. Naložili jsme plemennou vysokobřezí jalovici ze školního podniku Lány, středisko Požáry a hladce jsme překročili česko-německou i německo-rakouskou hranici a už se před námi zvedaly vrcholky tirolských Alp. Jalovici jsme novým majitelům za tmy a deště přeložili na jejich vozík, aby si ji odvezli na ještě několik kilometrů vzdálený alm. Tuto cestu by už naše Škoda Octavia s náhonem na přední kola rozhodně nezvládla. Za novými majiteli jalovice Majdy (Lany Avon CZ499344921), jak jí již stihli pojmenovat, jsme se vrátili později.
Čekal nás příjemný den s nesmírně srdečnými vysokohorskými hospodáři, rodinou, která s námi s nadšením a srdcem na dlani sdílela všechny své znalosti a zkušenosti a ochotně odpovídali na naše všetečné dotazy.
Maria, farmářka, která nás provázela, dojí do dvaceti krav, přičemž kombinuje plemena garuvieh, brownswiss a jersey. Hospodaří tradičním způsobem – v době pastevní sezóny využívá horské almy a zimu tráví krávy v údolí ve vazné stáji. Toto rodinné hospodářství využívá konkrétně almy dva, jeden ve výšce 1000 m.n.m. a druhý ve výšce 2000 m.n.m. Na začátku září se začínalo v horách nad údolím Wattental již ochlazovat, na vyšším almu již dvakrát napadl sníh, proto Maria měla již několik dnů krávy na níže položeném almu. Pro nově dovezenou jalovici ze volné stáje na Požárech to byla příznivá varianta, protože ji čekal mírně svažitý, ale dobře schůdný terén se šťavnatou pastvou. U každého almu je menší stáj, kde krávy tráví noc, a dojírna. Zde nadojené mléko farmáři odváží menší cisternou do údolí, kde jej přebírá mlékař.
Byli jsme zvědaví ale daleko více. Přesedli jsme do offroadu rakouské farmářky a vydali se na druhý, poněkud výše položený alm. Jako první bylo třeba vstoupit do vojenského újezdu rakouské armády, kde ležel náš cíl. Maria disponovala patřičným povolením, byli jsme tedy přítomným vojákem informování, v které části hor aktuálně hrozí nebezpečí z probíhající střelby při vojenském cvičení a poté jsme byli vpuštěni dále. Čekala několik kilometrů dlouhá cesta náročným terénem se strmým stoupáním po úbočích ostrých vrchů. Maria tuto cestu zdolává v sezóně dvakrát denně, příliš se tedy nezdráhá jet dynamicky, zná zde dobře každou zatáčku a její offroad terén bez problémů zvládá.
Konečně jsme tu. Rozlehlý horský alm na konci pásma lesa. Kolem nás je rozeseto několik dřevěných nízkých stájí a výhled na hory v okolí. Přímo ve skupině stájí pro skot je také mlékárna, kde se nadojené mléko přímo zpracovává. Co víc, je tu dokonce otevřená prodejna, kde lze zakoupit zde vyrobené sýry, buttermilch, máslo a další výrobky. Na přilehlé terase sedí u stolů pod slunečníky několik turistů, kteří zde odpočívají a vychutnávají si polední svačinu.
Maria nás seznamuje s místním „mistrem sýrařem“, který mlékárnu provozuje. Společně nám vysvětlují, jak je to tu s mlékem a výrobou mléčných výrobků.
Krávy jsou tady na almu asi od června do září, maximálně tedy asi 4 měsíce v roce. Terén je tu náročný, přesto tu vidíme pást se kromě plemen grauvieh a brownswiss také řadu jerseyek a dokonce jednu holštýnku. Holštýnské krávě tady evidentně nejlépe nebylo, ale jerseyky vypadaly naprosto v pořádku a s pohybem v kamenitém a strmém terénu problémy nemají. Jsou při pohybu opatrnější a pomalejší než grauvieh a brownswiss, ale zvládají to kupodivu velice dobře. Jsou zde v okolí v posledních letech populární – v tomto i sousedních údolích snad v každém stádě dvě až čtyři jerseyky pro zlepšení složek najdete. I zde, ve výčce 2000 m.n.m., tomu není jinak. Sýrař nakupuje mléko ze sedmi přilehlých stájí čtyřech různých farmářů a výkupní cena je odvislá od každotýdenního rozboru mléka. Při vysokém podílu složek a nízkém PSB je schopen farmářům platit až 0,79 EUR/kg mléka. To je významně více, než v údolí, proto jsou farmáři ochotni jezdit dvakrát denně za kravami sem. Z mléka vyrábí sýry, máslo a další výrobky, které obchoduje přímo zde, přebytky vozí k prodeji do údolí. Sýrárna disponuje i udírnou a na základě dohody palivové dřevo pro uzení dodávají opět farmáři. Mají povinnost dodat za každý kilogram mléka také jedno polínko pro uzení. Pro pořádek tedy sýrař při vstupu do sýrárny denně aktualizuje tabulku, do které křídou zapisuje, kdo kolik dodal mléka a kolik dluží polen. Aby nic nepřišlo na zmar, syrovátku vzniklou při sýření tady zkrmují stádu prasat, které se volně pase na dohled od sýrárny. Toto stádo brzy poslouží jako zdroj vepřového pro rodiny místních farmářů.
Nahlížíme také přímo do dvou ze stájí, které jsou jen pár metrů od sýrárny. Jsou vazné, velice nízké a s poměrně limitovaným osvětlením. Některé krávy jsou i za tohoto dne uvázané ve stáji, jiné se pasou venku. Každý chovatel má režim pastvy jiný, k našemu překvapení se dozvídáme, že dokonce někteří farmáři krávy nechávají přes den uvázané ve stáji a na noc je pouští na strmou kamenitou pastvinu.
Později toho dne navštěvujeme ještě jeden alm, vzdušnou čarou jen několik kilometrů od toho prvního, kde systém zpeněžování mléka, prodeje výrobků, uzení a využívání syrovátky je na chlup stejný. A není to náhoda, tuto druhou sýrárnu vede syn sýrařského mistra, se kterým jsme se seznámili na předchozím almu před chvílí.
Z praxe známe tzv. almování, tedy odchov jalovic dojných plemen na vysokohorských almech. Tady jsme prakticky žádnou jalovici neviděli, až na výjimky jen krávy v laktaci. Naše průvodkyně Maria nám vysvětluje, že v tom hraje roli podpora tirolské samosprávy, která vyplácí několik desítek Euro za každou dojnou krávu, která je ve stáji nad 1600 m.n.m.
Vyptáváme se také na plemenitbu. Zase se dozvídáme poměrně překvapivé informace. Inseminace tady v údolí zajišťuje místní veterinář, nedělá to ale rád, protože je poněkud malého vzrůstu. :-) Častější je tu tedy přirozená plemenitba. Na několik krav by se ale nevyplatilo vlastnit býka – proto jezdí krávy za býkem. Když se plemenice říjí, Maria s manželem ji naloží na vozík a jedou připouštět. Nemají to ale příliš daleko, v závislosti na plemeni si vytsačí v okruhu 10 až 20 km. Jerseyky jsou ale obecně spíše inseminovány – jednak proto, že svým tělesným rámcem lépe vyhovují místnímu veterináři, a také proto, že tady farmáři nestojí o býčky a raději zainvestují do sexované inseminační dávky. Konvenční sperma se tu u jerseyskéch jalovic a krav prakticky vůbec nevyužívá.
Den končíme pozdním obědem na Lizumerhütte s výledem na krávy a volně se pasoucí stádo prasat pod vrcholky Alp. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého z praxe a v dobrém se loučíme s našimi novými přáteli.
Magdalena Zajíčková
